HISTORIE

ÚTRŽKY Z DĚJIN ZAŠOVSKÉ KOPANÉ

1922 - 1927
POČÁTKY KOPANÉ V ZAŠOVÉ...

Rudolf Frňka
Rudolf Frňka

Prvopočátky kopané v Zašové sahají do roku 1922, kdy se na popud Oldřicha Staveníka, který se s fotbalem seznámil ve Švýcarsku, sešlo několik místních nadšenců a na vlastní kůži okusili, kolik kouzla a přitažlivosti má v sobě fotbalový míč. Patřili mezi ně především S. Kerle, B. Kerle, Coufal, Matušek, Bažant a Brňovják, ke kterým se o rok později v roce 1923 přidali Martinek, Zátopek, Škrobák, Maleňák a Žarlok a kteří později vytvořili základ prvního mužstva.

V roce 1925 vyvrcholila aktivita tzv. "podhořanské jedenáctky". K chlapcům z horního konce vesnice se přidali chlapci z dolního konce vesnice a prvními soupeři Zašové byli stejní nadšenci ze Zubří, Valašského Meziříčí, Rožnova p. R. a Hodslavic, se kterými byly také sehrány první utkání: Zubří - Zašová 1:5, Valašské Meziříčí - Zašová 2:0, Hodslavice - Zašová 7:1.

Na podzim roku 1925 byl z aktivity Rudolfa Frňky založen sportovní klub Valachia Zašová, z něhož poté na ustavující schůzi v hostinci U Frňků 4. března 1926 oficiálně vznikl Sportovní Klub Zašová...

Do vedení SK byli zvoleni: předseda - Josef Plandor, místopředseda - Josef Macháček, jednatel - Rudolf Frňka, kapitán mužstva - František Kubját, členové - Rudolf Holiš, Jaroslav Jasný.

Prvním úkolem nového Sportovního Klubu bylo zajistit regulérní hřiště. V počátcích se hrálo na hřišti "na Sokolském", které bylo pronajato od místní jednoty Sokol na období jednoho roku, po jehož uplynutí a neprodloužení pronájmu se pak o rok později hrálo na hřišti "za Školou", které bylo opět pronajato, ale trvalé problémy s vlastním hřištěm způsobily, že řada prvních zápasů musela být sehrána na hřištích soupeřů. V roce 1927 byl Sportovní Klub účastníkem organizované soutěže Slezské fotbalové župy.

Barvy SK hájili: Frňka, R. Holiš, Martinek, Zátopek, F. Holiš, Maleňák, Sadílek, Šitavanc, F. Bumbala, Macháň, B. Bumbala, Jasný, Štěpánek...

Za vyzdvižení v tomto roce pak stojí především utkání SK Zašová proti tehdejšímu prvoligovému mužstvu SK Baťa Zlín, v němž Zašová sice prohrála, ale přijatelným výsledkem 2:4... 

1928 - 1937

HLEDÁNÍ VLASTNÍHO HŘIŠTĚ...

První roky činnosti byly značně ovlivněny skutečností, že Sportovní Klub neměl vlastní hřiště. Veškeré požadavky o přidělení stálého pozemku pro tento účel nenacházely u tehdejší správy obce pochopení, pozemky se tak pronajímaly od soukromých majitelů většinou na dobu určitou a hřiště se stěhovalo z místa na místo. Přesto nový sport brzy zaujal také mládež a v roce 1928 bylo založeno mužstvo dorostu. 25 odehraných utkání A. mužstva skončilo s bilancí 6 vítězství, 2 remízy a 17 porážek se skóre 51:97.

1928
1928

V roce 1929 ovšem přichází první stagnace. Především v důsledku finanční situace byl Sportovní Klub nucen přistoupit k mezičlenské půjčce, která bohužel nestačila a kvůli nedostatku finančních prostředků na zaplacení nájmu byl klub opět bez hřiště. V roce 1930 tak byly odehrány pouze 2 utkání s bilancí 2 porážek a skóre 1:10. Všechna ostatní utkání SK Zašová vzdala a proto byla ze soutěží Slezské fotbalové župy vyloučena! Přesto kopaná nezanikla. Pomalu, ale jistě se rozšiřovala základna dospělých i mládeže a bylo sehráno několik utkání mimo soutěž na hřištích soupeřů.

Před druhou světovou válkou došlo k výraznému oživení činnosti a přílivu nových členů. V roce 1935 byl konečně získán nový pozemek, opět sice jen do pronájmu, ale tentokrát na delší dobu než jeden rok, mužstvo bylo opět zařazeno do organizovaných soutěží Slezské fotbalové župy do II. třídy, dokonce bylo založeno B. mužstvo a opět mužstvo dorostu. 33 odehraných utkání A. mužstva skončilo s bilancí 16 vítězství, 8 remíz a 9 porážek se skóre 103:78. 24 odehraných utkání B. mužstva skončilo s bilancí 16 vítězství, 3 remízy a 5 porážek se skóre 87:50. 20 odehraných utkání dorostu skončilo s bilancí 12 vítězství, 5 remíz a 3 porážek se skóre 61:31.

V roce 1936 pokračoval rozvoj sportovní i mimosportovní činnosti klubu. SK Zašová uspořádal pohárový turnaj, jehož se zúčastnily mužstva Vsetína, Hodslavic, Starého Jičína, Nového Jičína, Rožnova a Hustopeče n. B., jehož finálový zápas mezi SK Zašová a Novým Jičínem se ovšem nedohrál a pohár pro vítěze nebyl udělen, dále sportovní den a několik mimosportovních podniků. 25 odehraných utkání A.mužstva skončilo s bilancí 10 vítězství, 6 remíz a 9 porážek se skóre 81:75. 10 odehraných utkání B.mužstva skončilo s bilancí 2 vítězství, 2 remízy a 6 porážek se skóre 39:58. 10 odehraných utkání dorostu skončilo s bilancí 4 vítězství, 3 remízy a 3 porážky se skóre 45:32.

Vzestup bohužel trval příliš krátce. V roce 1937 měly zpřísněné regule Slezské fotbalové župy za následek neregulérní hřiště. V podzimní části soutěže tak startovalo A. mužstvo v mistrovských utkáních pouze na hřištích soupeřů, která se hrála o 4 body. K tomu se přidaly další problémy s finančními prostředky, neplnění povinností členů, další problémy s hřištěm a nedostatkem hráčů.

Jen díky velké obětavosti se hrálo dál...

1938 - 1945

OKUPACE A 2. SVĚTOVÁ VÁLKA...

S příchodem roku 1938 a vyhlášením mobilizace došlo k výraznému omezení činnosti Sportovního Klubu. Jediným pozitivem tohoto období tak zřejmě bylo po obtížných jednáních s obecním úřadem získání a přidělení pozemku pro vybudování hřiště "na Rakovém", kde se nakonec hrálo až do roku 1950. 

Období okupace roku 1939 pak činnost Sportovního Klubu ještě více omezilo. Přes všechna nebezpečí a německou perzekuci slouží ke cti tehdejších funkcionářů a hráčů, že v této době s nevšední obětavostí pokračovali v činnosti. 19 odehraných utkání A. mužstva skončilo s bilancí 10 vítězství, 4 remízy a 5 porážek se skóre 69:46. Pro nedostatek hráčů bylo zrušeno B.mužstvo. V důsledku politické situace a sílícího tlaku s vidinou blížící se války vyvrcholila krize v klubu končící návrhem na ukončení činnosti, který byl přijat a v roce 1939 tak SK Zašová svou činnost ukončil!

Ovšem jen na velmi krátkou dobu byla aktivní činnost Sportovního Klubu zastavena. Již v zimní přestávce bylo novým vedením činnost klubu oživena a na jaře roku 1940 byla opět obnovena!

Do vedení SK byli zvoleni: předseda - J. Nohavica, místopředseda - S. Frňka, jednatel a sekretář - J. Martinek, hospodář - V. Sadílek, vzdělavatel - A. Nohavica, pokladník - F. Bumbala, členové - R. Holiš, F. Kubját, K. Plandor, A. Holčák, V. Janiš, J. Pikula.

V roce 1940 byl především zásluhou Krůpy, Daňka, Krhovjáka, Nohavici a Jaroně mimo kopané založen také odbor házené, díky čemuž značně vzrostl počet členů a bylo uspořádáno několik společenských podniků s cílem posílit finanční situaci klubu. 26 odehraných utkání mužstva skončilo s bilancí 10 vítězství, 2 remízy a 14 porážek se skóre 52:86. V roce 1941 bylo mužstvo opět zařazeno do organizovaných soutěží Slezské fotbalové župy do II. třídy, ale výsledky se bohužel nedochovaly. V roce 1942 byly provedeny úpravy mistrovských soutěží a SK Zašová byl nově zařazen do soutěže II.třídy Valašského okrsku. Květnový atentát na Heydricha ale veškerou činnost nejen v klubu zastavil. Prakticky všichni funkcionáři byli nasazení na nucené práce v Říši, déle než rok se nekonala žádná schůze členů a ani žádné záznamy z tohoto období se nedochovaly. V roce 1944 se ale přece jen začalo kolem kopané něco dít.

Do vedení SK byli zvoleni: předseda - J. Kudělka, místopředseda - V. Janiš a J. Hambálek, jednatel - F. Pělucha, pokladník - J. Nohaviva, hospodář - J. Martinek, vzdělavatel - J. Jaroň, členové - Krůpa, Ondřejík, Berka, Holčák, Zátopek, Nohavica, Pavelka.

S blížícím se koncem druhé světové války se i přes pokračující zákazy, represe a perzekuce přece jen dařilo vyvíjet činnost a všemi se netrpělivě očekávalo osvobození...

1945 - 1948

PRVNÍ LÉTA OSVOBOZENÍ...

V červnu roku 1945 se v již osvobozené vlasti konala valná hromada Sportovního Klubu, jejímž cílem bylo v atmosféře velkého nadšení a chuti všech přítomných členů navázat na dosavadní vrchol místní kopané z let 1935-1937.

Do vedení SK byli zvoleni: předseda - J. Kudělka, místopředseda - J. Nohavica, jednatel - S. Frňka, pokladník - J. Nohavica, sekretář - B. Krhovják, hospodář - A. Vrabec, vzdělavatel - A. Nohavica.

Obnovena byla činnost odborů kopané a házené. V roce 1945 se A.mužstvu dařilo a obsadilo 2.místo, v roce 1946 obsadilo 4.místo, ale v roce 1947 odešlo několik hráčů do jiných klubů a SK Zašová sestoupil z II. třídy Slezské fotbalové župy do III.třídy okresní soutěže.

Ve vedení SK byli: předseda - J. Kočí, místopředseda - J. Konečný, jednatel - F. Konečný, pokladník - B. Schüler, hospodář - R. Škrobák, členové - Nohavica, Sadílek, Špůrek, Holčák, Martinek.

1948
1948

S příchodem roku 1948 a převzetím moci KSČ dochází v rámci sjednocování tělesné výchovy k rozsáhlým organizačním změnám a Sportovní Klub je po takřka dvaadvacetileté samostatné existenci nově zařazen do místní Tělovýchovné Jednoty Sokol Zašová jako její oddíl.

1949 - 1954

POÚNOROVÁ ÉRA...

V roce 1949 se mužstvu podařilo vyhrát III.třídu okresní soutěže, ale bohužel kvůli reorganizaci soutěží nakonec do vyšší soutěže nepostoupilo.

Barvy SK hájili: V. Krčmář, F. Nohavica, Z. Nohavica, K. Pospěch, J. Nohavica, J. Špůrek, J. Polách, K. Frňka, B. Ondřej, Z. Ondřej, Z. Špůrek, R. Nohavica, F. Konečný, M. Kubját, M. Holčák, J. Daněk, R. Liberda.

S příchodem roku 1950 se konečně splnilo přání všech zašovských fotbalistů, když v rámci pozemkové reformy byl Tělovýchovné Jednotě Sokol Zašová přidělen vhodný pozemek ve středu obce "na Farařence" pro vybudování vlastního hřiště a ihned po jeho přidělení se zásluhou obětavé práce funkcionářů a členů oddílu a za pomoci ostatních oddílů přistoupilo k jeho úpravě. 4. března 1951 se konala slavnostní členská schůze při příležitosti oslav výročí 25. let od založení Sportovního Klubu, jejímž vyvrcholením bylo otevření nového hřiště.

V roce 1952 byly povolány k presenční vojenské službě ročníky narození 1929/1930, ze kterých bylo převážně tvořeno mužstvo a jejichž odchod představoval citelné oslabení. Přes doplnění z řad vlastních odchovanců se zdaleka nedařilo dosahovat uspokojivých výsledků, stagnace výkonnosti pokračovala i v roce 1953 a vedení oddílu ve snaze udržet příslušnost v soutěži bylo nuceno doplňovat mužstvo z hráčů okolních oddílů a také z příslušníků vojenské posádky ve Valašském Meziříčí.

1952
1952

V roce 1954 se naopak dařilo dorostu, který zvítězil v přeboru okresu, v kvalifikaci o postup do přeboru kraje Gottwaldov sice neuspěl, ale v mužstvu se objevilo několik nadějných mladých hráčů jako např. Bumbala, A. Martinek, J. Martinek, Krumpolc, Opálka, Snoza, Hambálek, Lev a další, kteří se později stali oporami A. mužstva...

1955 - 1960

POSTUP A DALŠÍ ETAPA BUDOVÁNÍ HŘIŠTĚ...

V roce 1955 byla činnost oddílu kopané velmi živá. V mistrovských soutěžích bylo vedle A. mužstva opět přihlášeno i B. mužstvo a mužstvo dorostu a poměrně značná část hráčů se mimo kopané navíc zúčastňovala i nácviku na I. celostátní spartakiádu. Bylo rozhodnuto přistoupit k rozsáhlé úpravě hřiště s cílem vybudovat zde zároveň hřiště pro házenou.

Ve vedení oddílu byli: předseda - J. Martinek st., místopředseda - B. Schüller, jednatel - M. Zetek, pokladník - I. Vala, hospodář - J. Konečný, archivář - J. Vrabec, členové - J. Martinek ml., M. Kozák, J. Snoza, A. Polách, M. Kubját.

V roce 1956 proběhla plánovaná úprava hřiště, všechna utkání v systému jaro-podzim se na jaře odehrála na hřištích soupeřů, což se projevilo na výsledcích v podobě 5. místa, ale na podzim se projevila výhoda domácího prostředí a v konečném účtování se A. mužstvo umístilo na konečném 2. místě za Sokolem Jarcová, což znamenalo postup do II. třídy kraje Gottwaldov! Po skončení mistrovských soutěží se pokračovalo v dalších úpravách hřiště, ale začal se projevovat nedostatek finančních prostředků, bylo zrušeno B. mužstvo a jen díky velké obětavosti všech funkcionářů a hráčů bylo nakonec hřiště připraveno pro nadcházející boje ve vyšší třídě.

1956
1956

V letech 1957 a 1958 pokračovali muži i dorost v dobrých výkonech. A. mužstvo se zúčastnilo pohárového turnaje v Hrachovci, který vyhrálo a mužstvo dorostu svou mistrovskou soutěž vyhrálo. 

V roce 1958 se A. mužstvo dokonce probojovalo do kvalifikačních zápasů o postup do 1.B třídy kraje Gottwaldov, zde ale podlehlo mužstvu Sokol Štípa, když doma skončilo utkání 2:2, ale ve Štípě skončilo utkání porážkou 4:2. V tomto roce navíc A. mužstvo reprezentovalo okres Valašské Meziříčí v rámci družby českých a slovenských okresů na Slovenských tělovýchovných slavnostech ve Stupavě u Bratislavy, kde proti vybranému celku z okolí Bratislavy v pěkném bojovném utkání nakonec podlehlo 2:4. Do mistrovských soutěží bylo poprvé přihlášeno také mužstvo žáků.

Ve vedení oddílu byli: předseda - J. Bystroň, místopředseda - J. Nohavica, jednatel - L. Špůrek, pokladník - R. Macháček, hospodář - R. Martinek, členové - Kozák, Hruška, Vala, Konečný, Nohavica.

V letech 1959 a 1960 však přišel značný pokles výkonnosti. S aktivní činností skončila řada hráčů, omlazené mužstvo již nedosahovalo předcházejících výsledků a balancovalo na hraně sestupu...

1961 - 1965

SESTUP...

Do jubilejního roku 1961 vstupovalo vedení oddílu s odhodláním odvrátit nebezpečí sestupu z uplynulých dvou let a mužstvo bylo posíleno o Klobušiaka z TR Ploštim, Bechného z Veselé a Pažitku z vojenské posádky Valašské Meziříčí. V rámci oslav 35.let od založení Sportovního klubu se odehrálo přátelské utkání s Optimitem Odry s výsledkem 4:2 a byl uspořádán turnaj za účasti mužstev Zašové, Petřvaldu, Frenštátu a Dolní Bečvy, ve kterém zvítězil Petřvald. Změny mužstvu krátkodobě prospěly, ale po půl roce se situace opět opakovala.

Ve vedení oddílu byli: předseda - J. Nohavica, místopředseda - I. Vala, jednatel - J. Frňka, pokladník - R. Krůpa, hospodář - J. Martinek, rozhlasový pracovník - M. Kozák, členové - J. Konečný, B. Bumbala, B. Ondřej, S. Frňka, trenér - J. Vrabec, vedoucí mužstva - Kulišťák, zdravotník - J. Sladovník.

V roce 1962 se změnilo vedení oddílu kopané a nový výbor se pokusil zkonsolidovat poměry v A. mužstvu i v řídící práci oddílu a to se podařilo. Nejúspěšnějším mužstvem se ale stal dorost, který obsadil konečné 2. místo a stejně tak žáci, kteří shodně obsadili také 2. místo. Na jaře roku 1963 nevyužilo A. mužstvo možnosti probojovat se do připravované soutěže 1.B třídy, do které postupovaly první čtyři oddíly II. třídy. Série několika po sobě jdoucích prohraných utkání rozhodla, v konečném účtování se mužstvo umístilo až na 9. místě a do 1. B třídy postoupili Rožnov p. R., Ratiboř, Jablůnka a Hovězí. Poté přišel opět pokles výkonnosti. Z mužstva odešli A. Bumbala a J. Klobušiak, kteří patřili k nejlepším hráčům a jejichž odchod mužstvo výrazně oslabil. Velmi pěkného úspěchu ovšem dosáhl dorost, který zvítězil v okresním přeboru a postoupil do krajského přeboru.

1962
1962

Ve vedení oddílu byli: předseda - R. Holiš, místopředseda - J. Konečný, jednatel - J. Frňka, pokladník - S. Čáň, hospodář - J. Martinek, propagační pracovník - I. Garzina, zdravotník - J. Sladovník, členové - L. Vašát, J. Snoza, R. Krůpa, trenér - Z. Nohavica, vedoucí mužstva - B. Bumbala.

V roce 1964 se uskutečnil pohárový turnaj za účasti mužstev Zašové, Dolní Bečvy, Holešova a Hutiska-Solanec, ve kterém mužstvo zvítězilo, ale podzim již nebyl úspěšný a skončil průběžným posledním místem. Nedařilo se ani ostatním mužstvům oddílu. Dorost ve vyšší soutěži neuspěl, na jaře odešlo 6 hráčů základního kádru a po ročním působení ve vyšší soutěži sestoupil zpět do okresního přeboru a ani žáci nedosáhli významnějších úspěchů. V roce 1965 se nepodařilo dohnat bodovou ztrátu z podzimu, mužstvo skončilo předposlední a sestoupilo z II. třídy kraje Gottwaldov do III. třídy okresní soutěže. Z okresního přeboru sestoupili také žáci.

Do nového soutěžního ročníku bylo A. mužstvo doplněno vlastními odchovanci, kteří plnili prezenční vojenskou službu v blízkých Hranicích n. M. Vrbíkem a Gerykem a výsledky byly velmi slibné, když po polovině soutěže mužstvo skončilo na 1. místě.

A. mužstvo tvořili: Sadílek, Sobek, Holiš, Bechný, Těhan, Chodil, Skalka, Martinek, Vrabec, Vrbík, Geryk, Stromšík, Zátopek...

1966 - 1971

POSTUP, SESTUP A ZASE POSTUP...

V roce 1966 dovršil oddíl kopané 40. let své existence. Dárkem k tomuto výročí bylo celkové 1. místo A. mužstva a opětovný postup do II. třídy kraje Gottwaldov! V rámci oslav byla uspořádána řada sportovních akcí, utkání A. mužstva proti výběru okresu Vsetín s výsledkem 4:4, turnaj dospělých, žáků i bývalých hráčů.

1966
1966

Ve vedení oddílu byli: předseda - Bystroň, místopředseda - Nohavica, jednatel a pokladník - Hambálek, zdravotník - Sladovník, kulturní propagátor - Garzina, hospodář - Martinek, členové - Krůpa, Chodil, Macháček, Vašát, Nohavica.

V roce 1967 mužstvo pokračovalo v dobrých výsledcích. V tomto roce byly sehrány 3 mezinárodní utkání s vídeňským klubem FC Herzmansky, doma jsme jednou zvítězili 4:3 a jednou remizovali 4:4 a třetí utkání ve Vídni prohráli 4:2. Na podzim z mužstva odešli Vrbík do Rožnova p. R. a Pšenica do Zubří a odchod těchto hráčů byl značným oslabením. Na jaře roku 1968 došlo k hlubokému poklesu výkonnosti a hráčské krizi, mužstvo šlo od porážky k porážce a výsledkem byl opět sestup do III. třídy okresní soutěže. B. mužstvo nebylo pro nedostatek hráčů do mistrovských soutěží přihlášeno.

V roce 1969 se z Rožnova p.R. vrátil Vrbík a z vojenské posádky Hranice n. M. byl získán brankař Czaník. Posílené mužstvo ve III. třídě zvítězilo a opět postoupilo do II. třídy!

1969
1969

A. mužstvo tvořili: Sadílek, J. Holiš, L. Holiš, Gajda, Hanáček, Vašát, Martinek, Vrabec, Vrbík, Geryk, Onderka.

Na jaře roku 1970 však mužstvo nesplnilo očekávání a výsledky byly rozčarováním. V přípravě na nový ročník ale přišlo zlepšení, vítězství v Hranicích 1:3, remíza s ligovým dorostem NHKG Ostrava 4:4, vítězství na tradičním letním turnaji v Zašové, vysoké vítězství v prvním mistrovském utkání s Huslenkami 5:1 a předvedené výkony oprávněně vzbuzovaly naděje, že by mužstvo mohlo bojovat o nejvyšší příčku. Po podzimu byl však postup v nedohlednu. Do mužstva se vrátil ze Zubří Pšenica a z vojny Nohavica. B. mužstvo hrálo špatně, potýkalo se s nedostatkem hráčů po celou dobu soutěže a proto bylo zrušeno.

Ve vedení oddílu byli: předseda - Špůrek, místopředseda - Palacký, jednatel - Nohavica, pokladník - Sobek, hospodář - Martinek, propagační referent - Vala, zdravotník - Sladovník, členové - Konečný, Frňka, Vrabec, Krůpa, Vašát.

A. mužstvo tvořili: Sadílek, Nohavica, Vašát, Vachník, Martinek, Vrbík, Pšenica, Geryk, Vrabec, Černý, Gajda, Hanáček, Chrastecký, Štěpán.

V tomto roce byla dokončena rekonstrukce šaten a příslušenství zařízení hřiště, na nichž bylo odpracováno více než 7.500 brigádnických hodin...

1972 - 1975

1.B TŘÍDA...

V roce 1972 z mužstva odešel nejlepší střelec několika posledních let Geryk do Poličné, což bylo velkým oslabením, naopak z vojny se vrátil Holiš a z dorostu doplnil mužstvo Maliňák. Dobré výsledky z přípravných utkání, odpovědný přístup trenéra i hráčů vytvořily příznivou situaci, která opravňovala naději na postup do vyšší třídy.

A. mužstvo tvořili: Sadílek, Vašát, Vachník, Štěpán, Vrbík, Pšenica, Vrabec, Maliňák, Černý, Martinek, Holiš, Macháček, Chrastecký.

Po polovině soutěže mužstvo skončilo na 1. místě a do druhé nastupovalo s odhodláním toto postavení udržet a zajistit tak příslušnost k vyšší soutěži. Jaro splnilo předpoklady a konečná bilance byla radostná - postup do 1.B třídy! Základ vítězného kolektivu tvořili zkušení hráči velmi dobře doplnění mladými odchovanci. Do mužstva byl ještě získán Frkal z Rožnova p.R., který byl jedním ze strůjců tohoto úspěchu zašovské kopané.

Ve vyšší soutěži si mužstvo vedlo dobře. Na podzim roku 1973 na domácí půdě neprohrálo ani jediné utkání, získávaly se body i na hřištích soupeřů a zájem veřejnosti byl nebývalý, když tehdejší návštěvnost bude jen stěží překonána. Po polovině soutěže mužstvo skončilo na 2. místě. Začátek jarního kola roku 1974 začal úspěšně, po dvou vítězstvích mužstvo snížilo bodovou ztrátu na vedoucí Sokol Hodslavice na rozdíl jediného bodu, ale pak přišel prudký pokles výkonnosti a série několika porážek. Konečné 4. místo bylo přesto pro nováčka úspěchem.

1973
1973

Ve vedení oddílu byli: předseda - Vašát, místopředseda - Palacký, jednatel - Nohavica, Gajda, pokladník - Sobek, hospodář - Martinek, propagační referent - Vašát, zdravotník - Sladovník, členové - Krůpa, Vrbík, Vrabec.

Druhý rok ve vyšší soutěži nezastihlo mužstvo v dobré pohodě. Na vojnu odešel nejlepší střelec Maliňák a z dorostu mužstvo doplnili Brňovják a Hambálek. Po polovině soutěže mužstvo sice skončilo na 6. místě, ale na jaře roku 1975 zanechává řada hráčů aktivní činnosti a přestože mladí hráči přeřazení z dorostu nestačí na vyšší soutěž, mužstvo nakonec skončilo na 7. místě...

1976 - 1978

1. A TŘÍDA - NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH ZAŠOVSKÉ KOPANÉ...

V roce 1976 dovršil oddíl kopané 50. let své existence. V rámci oslav sehrálo mužstvo přátelské utkání s účastníkem II. ligy Strojárny Martin a v krásné a srdečné atmosféře po téměř vyrovnaném boji prohrálo 1:4. V tomto roce byla navázána družba s fotbalovým oddílem TJ Rozkvět Domaníža. Nejúspěšnějším mužstvem se stali žáci, kteří postoupili do krajského přeboru.

Na jaře roku 1977 mužstvo v připravované reorganizaci soutěží bojovalo o záchranu, kterou si nakonec zajistilo až v předposledním utkání. 

1977
1977

Start do nového soutěžního ročníku také nezačal dobře, první domácí utkání skončilo porážkou, potom ale k překvapení všech přišla nebývalá série zápasů bez porážky a podruhé mužstvo prohrálo až v předposledním kole. Po polovině soutěže mužstvo skončilo na 2. místě. Na jaře roku 1978 mužstvo pokračovalo v dobrých výkonech a zvláště v závěru soutěže dokázalo další sérií pěti vítězných utkání v řadě rozhodnout o historickém postupu do 1.A třídy.

28. května 1978 tak bylo dosaženo největšího úspěchu zašovské kopané!

A. mužstvo tvořili: Hambálek, Vajgl, Mikulenka, Vrbík, Heryán, V. Štěpán, Krčmář, Nohavica, Holiš, Brňovják, Žlebčík, Mičola, Maliňák, Sadílek, Frydrych, Kudělka, Táborský, Krejčí, Frňka, J. Štěpán, Orság, Hanáček.

1979 - 1981

SESTUP A FINÁLE POHÁRU OKRESU VSETÍN...

Již na podzim roku 1978 začala rekonstrukce hřiště, nebylo kde trénovat a domácí utkání se hrála v Zubří, což mělo za následek poslední místo po polovině soutěže. Objevily se také problémy s řídící a organizátorskou prací nejen u mužstva, ale i v oddílu jako celku. I když výsledky na jaře roku 1979 byly o poznání lepší, nestačilo to na záchranu v soutěži a mužstvo po roce sestoupilo zpět do 1.B třídy. Pozitivem však bylo založení mužstva benjamínků.

V roce 1980 přišel po průměrných výsledcích přece jen úspěch. V českém poháru si mužstvo vedlo více než úspěšně, po vyhraných zápasech se Stříteží 2:1, Jarcovou 4:2, Byninou 3:1 a Dolní Bečvou 0:0 (5:3 pen.) se probojovalo až do finále, kde bylo soupeřem diviznímu mužstvu MS Karolinka. Domácí utkání skončilo vítězstvím 4:3, v odvetě mužstvo vedlo již 0:2, ale za silné podpory rozhodčích nakonec vyhrála Karolinka 4:2. Výsledky z poháru se přenesly i do podzimní části soutěže. Po polovině soutěže mužstvo skončilo na 3. místě. Celou jarní část roku 1981 pak mužstvo bojovalo o postup s Optimitem Odry, hráčům se dařilo a hra, kterou předváděli, patřila k ozdobám 1.B třídy. Konečné 2. místo bylo pochopitelně úspěchem.

1980
1980

A. mužstvo tvořili: Krčmář, Sadílek, J. Štěpán, V. Štěpán, Vrána, J. Vajgl, Holiš, Krajčí, Hambálek, Brňovják, F. Vajgl, Maliňák, Petřek, Kuběna, Frňka, Mičola, Palacký, Krčmář ml., Jasný, Pikula, Martinek, Jaroň, Rybár, Pospěch, Špůrek, Zátopek.

1982 - 1985

REORGANIZACE SOUTĚŽÍ...

V roce 1982 mužstvo dál podávalo dobré výkony a stále bojovalo o čelo tabulky. Přestože úvodní zápasy naznačovaly určitou stagnaci, neboť přišly zbytečné ztráty na domácím hřišti, konec podzimu už byl opět velmi dobrý. Po polovině soutěže mužstvo skončilo na 3. místě, jen 3 body za vedoucím Mořkovem. Mužstva dorostu i žáků hrály také velmi dobře, pozitivně se projevila systematická práce všech trenérů a opět byl proveden nábor benjamínků.

1982
1982

Ve vedení oddílu byli: V. Vašát, A. Martinek, J. Sobek, J. Gajda, R. Krůpa, J. Vala, J. Vrabec, J. Maliňák, V. Hanáček, A. Palacký, J. Martinek ml.

V roce 1983 přišla reorganizace soutěží krajského přeboru. Ta měla vliv na naši skupinu soutěže, mužstvo se dlouho pohybovalo na třetím místě a i přes závěrečný výpadek ve hře nakonec přece jen postoupilo do nově vytvořené krajské soutěže II. třídy. Mužstvo posílil J. Hlavica z Kelče, z dorostu mužstvo doplnili Kulišťák, Hruška a Špůrek, naopak z mužstva odešel F. Vajgl.

A. mužstvo tvořili: Sadílek, Krčmář, J. Štěpán, Brňovják, Vrána, Maliňák, V. Štěpán, J. Vajgl, Hambálek, Kuběna, Mičola, Palacký, Janošek, David, Hruška, Čáň, Martinek, Krčmář, Hlavica, Kulišťák, Špůrek.

Rok 1984 začalo mužstvo sice ve stejném složení, ale začaly se objevovat problémy, prakticky celou dobu se hrálo o udržení v soutěži, což se nakonec podařilo až v posledním utkání s Horním Lidčem. Zápas, ve kterém mužstvo ještě v poločase prohrávalo 0:2 dokázalo maximální vůlí a nasazením všech hráčů dovést do triumfálního vítězství 5:2 a zachránit soutěž. Z mužstva následně odešli Kuběna a J. Vajgl do Hrachovce, což bylo citelné oslabení. 

Rok 1985 byl také rokem Československé spartakiády. Celý oddíl kopané se zapojil jak do nácviku, tak do organizační přípravy místní spartakiády v Zašové.

Ve vedení oddílu byli: předseda - J. Gajda, místopředseda - J. Mičola, pokladník - V. Hanáček, tajemník - V. Štěpán, politický pracovník - R. Krůpa, hlasatel - J. Sobek, členové - J. Maliňák, R. Sadílek, V. Vašát.

1986 - 1989

SAMETOVÁ REVOLUCE...

Rok 1986 začal vysokou domácí porážkou s Hodslavicemi 1:8. Mužstvo se prakticky po celý podzim potýkalo s problémem brankařů, kdy se v brance vystřídali Jandík, Krčmář a Sadílek a tuto situaci se podařilo vyřešit až na jaře roku 1987, kdy se z vojny vrátil Jaroň. Většina utkání byla sehrána se soupeři z blízkého okolí jako např. Zubří, Rožnov p.R., Vigantice, Vidče nebo Valašská Bystřice a prakticky každé druhé utkání tak mělo parametry derby. A. mužstvo tvořili s výjimkou V. Cába pouze vlastní odchovanci.

1986
1986

V roce 1987 bylo zrušeno házenkářské hřiště a započaly práce na výstavbě nového hřiště.

Na podzim roku 1988 se mužstvo potýkalo s velkou střeleckou nemohoucností, díky které se pohybovalo ve spodních patrech tabulky. Mužstvo posílili J. Borák ze Zubří a Z. Gajdoš z Vidče. Po nevyzpytatelných výsledcích se nakonec záchrana v soutěži přece jen povedla.

Ve vedení oddílu byli: předseda - J. Gajda, místopředseda - J. Mičola, tajemník - L. Štěpán, politicko-výchovný pracovník - R. Krůpa, hlasatel - J. Sobek, členové - J. Maliňák, R. Sadílek, V. Vašát, V. Hanáček.

S koncem roku 1989 a pádem komunistického systému nastaly velké celospolečenské změny, které se však oddílu příliš pozitivně nedotkly, spíše naopak. S příchodem nových poměrů a nových možností se projevila únava většiny starších funkcionářů, jejich postupné odstoupení a nezájem bývalých hráčů pracovat ve vedení oddílu...

1990 - 1995

NOVÉ HŘIŠTĚ, DALŠÍ REORGANIZACE SOUTĚŽÍ A SESTUP...

V roce 1990 se přes všechny problémy tehdejším funkcionářům podařilo realizovat zahájení výstavby nového hřiště, kdy stávající škvárový povrch, jako jeden z posledních v okrese měla po dvou letech prací vystřídat tráva. Všechna domácí utkání se hrála ve Stříteži n. B., čemuž bohužel odpovídaly také výsledky a mužstvo hrálo o záchranu v soutěži. 

V roce 1991 navíc přišla další reorganizace soutěží do tzv. "žup". Oddíl kopané se nově přihlásil do Středomoravské fotbalové župy, díky této reorganizaci mužstvo nepřímo postoupilo a bylo zařazen do 1.A třídy! Mužstvo posílil O. Martinát ze Stříteže n. B. a přestože se v 1.B třídě hrálo o záchranu, v nové vyšší soutěži si hráči vedli zdatně a mužstvo se pohybovalo v klidném středu tabulky.

Rok 1992 znamenal splnění snu mnoha zašovských fotbalových generací. Před zraky více než tisícovky diváků sehrálo mužstvo přátelské utkání s prvoligovým mužstvem SSK Vítkovice, čestný výkop provedl zakládají člen SK Zašová K. Martinek a přestože utkání skončilo porážkou 1:10, otevřením nového sportovního stánku byla zahájena nová etapa v dějinách zašovské kopané.

1992
1992

Rok 1993 však patřil k jedněm z nejsmutnějších, po čtyřech utkáních se těžce zranil M. Foltýnek a stín tohoto úrazu se nesl celým soutěžním ročníkem. Mužstvo hrálo bez pohody a malátně a přestože jej posílili L. Smoček z Rožnova p. R., J. Urban ze Stříteže n. B., J. Vrána z Hrachovce a M. Minařík z Holic, záchrana v soutěži se nepovedla a mužstvo sestoupilo zpět do 1.B třídy. V tomto roce bylo do mistrovských soutěží znovu přihlášeno i B. mužstvo, které ovšem bylo pro nedostatek hráčů po roce zase zrušeno.

Rok 1994 velké změny k lepšímu nepřinesl. Po dobrém začátku podzimu přišla série porážek, ztráty na domácím hřišti, střelecká nemohoucnost a mužstvo se pohybovalo na dně tabulky. Na jaře roku 1995 mužstvo zasáhla tragická nehoda T. Pavlíčka, výkonnostní krize pokračovala a záchrana v soutěži se podařila až vítězstvím v posledním utkání...

1996 - 2000

1.A TŘÍDA - ALE ZASE JEN NA ROK...

Rok 1996 začal opět smutně, když po prvním utkání tragicky zahynul R. Baláš. Tato událost ale hráče jakoby vyhecovala, výkony se stabilizovaly a dva roky se mužstvo pohybovalo v klidném středu tabulky. Své ovoce přinesla práce s mládeží a řada talentovaných odchovanců z dorostu dospěla do období, kdy v mužské kategorii prokázali svůj talent.

Rok 1998 patřil v novodobé historii k jedněm z nejúspěšnějších. A. mužstvo tvořila velmi dobrá parta, která na podzim roku 1998 jen dvakrát prohrála, na jaře roku 1999 tento výkon zopakovala a mužstvo se umístilo na konečném 2.místě, ze kterého nakonec mimo pořadí postoupilo do 1.A třídy! Na úspěch mužů navázalo i mužstvo dorostu, které svedlo krásnou bitvu o postup do župní soutěže s Choryní, ale z postupu se nakonec radovala Choryně. 

1999
1999

Radost z postupu však rychle vystřídal smutek. A mužstvo sice posílili Tydlačka, Adámek a Kneisl z Podlesí a Urban ze Zubří, pak ale přišla zranění několika klíčových hráčů Nohavici, Kováře, Svaka a Trtíka, kteří postup vybojovali. Přestože se poslední utkání na jaře roku 2000 povedla a záchrana v soutěži byla teoreticky možná, nestalo se a mužstvo po roce opět sestoupilo zpět do 1.B třídy. Pozitivem byly výkony dorostu, který po vítězství v okresním přeboru zvládl i kvalifikaci o postup do župní soutěže s Valašskou Polankou a po vítězství 2:1 postoupil. Znovu bylo založeno také mužstvo benjamínků...

2001 - 2005

NAHORU DOLŮ...

V roce 2001 dovršil oddíl kopané 75. let své existence. V rámci oslav sehrálo mužstvo přátelské utkání s prvoligovým mužstvem SK Sigma Olomouc, která se všemi tehdejšími hvězdami a reprezentanty ČR vyhrála 0:11. Další roky a mistrovské utkání byly jako na houpačce. A. mužstvo střídalo dobré podzimy se špatnými jary a naopak, jednou nahoře, jednou dole. Pozitivem byly výkony obou mužstev žáků, kteří po vítězství v okresním přeboru postoupili do krajské soutěže a v kvalifikaci o přeborníka okresu obě mužstva uspěla a vybojovala titul.

Rok 2003 znamenal další milník v novodobé historii kopané v Zašové. Deset let po výstavbě travnatého hřiště byla slavnostně otevřena nová sportovní hala, která po letech v malé sokolovně nabídla během zimní přestávky nový fotbalový potenciál. Novou tradicí se v ní stal vánoční turnaj mládeže O pohár starostky obce. Po třech letech se krajská soutěž dorostu ukázala nad síly mladého mužstva jako dlouhodoběji neudržitelná a po posledním místě přišel sestup zpět do okresní soutěže.

Rok 2004 odstartoval v A. mužstvu hráčskou krizi, která předznamenala blížící se realitu dalšího desetiletí. Z mužstva odešel nejlepší střelec T. Martinek do Rožnova p. R., ukončení činnosti několika hráčů a nezájem ostatních o aktivní přístup přinutilo vedení oddílu doplňovat mužstvo čím dál častěji a stále ve větším počtu o hráče z jiných oddílů. což se negativně projevilo jak na výsledcích a umístění ve spodní polovině tabulky, tak na návštěvnosti. Prakticky každého půl roku se měnilo jeho složení. Pro oddíl tento stav představoval velkou finanční zátěž bez očekávaného výsledku. Pozitivem byly výkony dorostu, který po vítězství v okresním přeboru po roce znovu postoupil do krajské soutěže.

2004
2004

Ve vedení oddílu byli: předseda - J. Mičola, místopředseda - J. Štěpán, tajemník - V. Štěpán, pokladník - V. Hanáček, členové - R. Sadílek, J. Maliňák, P. Jaroň, M. Vymazal, J. Sobek.

V roce 2005 se krize přenesla i do vedení oddílu. Připravované změny ale vyšly naprázdno, neboť o časově stále náročnější práci bez jakékoliv odměny nakonec nikdo neprojevil zájem. Pro nedostatek hráčů bylo zrušeno mužstvo žáků...

2005
2005

2006 - 2012

POSTUPNÁ STABILIZACE...

Od roku 2006 se přece jen podařilo složení A. mužstva postupně stabilizovat a zapracovávat více domácích odchovanců z dorostu. Na lepší umístění, než na střed tabulky to ale stále nestačilo. Charakteristická byla i v tomto období pokračující značná nevyrovnanost výsledků. Výborná utkání střídala ta naprosto nepovedená, dobré podzimy se střídaly se špatnými jary a naopak, což ovšem ve výsledku vždy stačilo na konečné umístění v klidném středu tabulky. V roce 2007 se mužstvo umístilo na konečném 6. místě, v roce 2008 na konečném 7. místě, v roce 2009 na konečném 11. místě, v roce 2010 na konečném 9. místě, v roce 2011 na konečném 10. místě a v roce 2012 na konečném 6. místě.

Na dlouhých šest let tak mohla být s výsledky mužstva relativní spokojenost...

2011
2011

2012

VELKÉ FOTBALOVÉ SRDCE PŘESTALO BÍT...

Rok 2012 znamenal pro zašovský fotbal velkou ztrátu. Po vítězném derby utkání s Hrachovcem 2:1 naprosto nečekaně z neděle 14.10. na pondělí 15.10. 2012 zemřel Vladimír Štěpán. Do pomyslného fotbalového nebe tak předčasně odešla velká osobnost, která pro oddíl znamenala víc, než si do této situace dokázal kdokoliv představit. Duše oddílu, dlouholetý funkcionář a sportovní redaktor celého Valašska byl více než váženou sportovní osobností...


Mgr. VLADIMÍR ŠTĚPÁN 

* 21.02. 1958 

+ 15.10. 2012

2013 - 2016

KOPANÁ vs. FOTBAL, FOTBAL vs. KOPANÁ...

Od roku 2013 se začal naplno projevovat trend, který daleko více než v současnosti přinese důsledky v blízké budoucnosti. Fotbal ve své podobě, ve své podstatě, postavení a významu, jak ho zná generace naše a znaly generace starší již nikdy nebude stejný, nebude podobný, nebude lepší. V pomyslné hiearchii hodnotového žebříčku se propadá stále níž. Dohnala nás doba a čas. V éře tržního hospodářství a volného podnikání se prioritou číslo jedna stala samotná existence, zabezpečení práce jako zdroje příjmů, vlastního bydlení a zajištění rodiny, což postupně vytlačilo fotbal mimo oblast zájmu. Ten navíc v konkurenci ostatních sportů a celé řady mimosportovních aktivit ztratil své dosud suverénní postavení a musí hledat nové cesty a možnosti, jak přilákat a udržet nové generace.

A. mužstvo začalo bojovat s nedostakem hráčů, tréninkový proces a příprava na utkání byly provizoriem, nepomohly ani časté změny trenérů a výsledkem byly boje o záchranu v soutěži. Od roku 2013 mužstvo nepřetržitě bojovalo o udržení v soutěži. Citelně chyběl kvalitní útočník, střelec, nedařilo se dávat branky a záchrana se nakonec vždy povedla až na poslední chvíli, v posledních utkáních. V roce 2013 se mužstvo umístilo na konečném 6. místě, v roce 2014 na konečném 13. místě, v roce 2015 na konečném 9.místě a v roce 2016 na konečném 10. místě.

Ke sportovním problémům se navíc přidaly problémy finanční a legislativní. Po krachu Sazky a následné reorganizaci ČSTV na dlouho zmizely sportovní a investiční dotační programy, což mělo za následek, že veškeré finanční prostředky oddílu směřovaly do zajištění jeho nejnutnějších existenčních podmínek, do nejnutnějších provozních nákladů a základní údržby areálu, čímž nezbýval čas, síly ani prostředky pro řešení otázek vlastní sportovní činnosti. S minimem možností a způsobů, kde vůbec finance čerpat šly ruku v ruce stále náročnější a přísnější podmínky pro jejich získání v podobě neustálého navyšování administrativní zátěže, stále nových a nových požadavků, dokladů a potvrzení včetně přísných kontrol. Zákonné požadavky na zřízení živnostenských oprávnění, na změnu účetnictví, sjednocení právní subjektivity občanských sdružení a další bouraly dlouhodobě zažitý systém a v již tak složité situaci vše komplikovaly a působily jako značně demotivující prvek pro většinu dlouholetých dobrovolných funkcionářů.

Pozadu v tomto směru nezůstal ani samotný fotbalový svaz, ovšem v pozitivním slova smyslu. Od roku 2013 byla spuštěna první řada revolučních změn v podobě zprůhlednění centrální evidence členů na základě nového systému registrací a plateb členských příspěvků a v roce 2014 byl spuštěn nový elektronický systém nahrazující veškerou dosavadní "papírovou" agendu. S odstupem času lze říci, že právě tyto změny, na rozdíl od ostatních výše jmenovaných, znamenaly obrovský krok kupředu.

Ve vedení oddílu byli: předseda - Miroslav Košárek, místopředseda - Jaromír Štěpán, pokladník - Václav Hanáček st., správce - Václav Hanáček ml., tajemník - Jan Blabla.

Pozitivem v tomto období byly jednoznačně výsledky mládeže. V roce 2014 mladší žáci vyhráli zimní ligu Vladimíra Štěpána, v roce 2015 bylo opět založeno mužstvo benjamínků, v roce 2016 se starší přípravka stala zimním králem okresu Vsetín a ve finálovém turnaji o přeborníka okresu Vsetín skončila na krásném 3. místě, ve stejném roce se mladší přípravka v turnaji o přeborníka okresu Vsetín umístila na 1. místě, stala se celkovým vítězem a získala titul...

2017 - 2019

NÁVRAT K HISTORII - NOVÁ BUDOUCNOST

v přípravě...

2020
REKONSTRUKCE AREÁLU

v přípravě...